|
Vyhledávání Google
Nejnovější příspěvky
Diskuze bez registrace
Re: Tvoříte? Pochlubte se! (24.05.2012 14:02) Nevím co děláš, ale pokud ti jde ...
Re: Co byste teď NEJVÍC chtěli........................... (24.05.2012 13:48) A jinak ten cesťák/ jízdní řád - ...
Volná diskuze
Re: Chlíveček pro Hovada. (07.05.2012 22:17) Od 14. minuty.
:lol::lol::lol:
Re: Chlíveček pro Hovada. (29.08.2011 23:30) Vysokoškolský pedagog přednášející masovou komunikaci, marketing mediálních ...
Bydlení
Re: Patchwork (06.04.2012 13:08) se to nezdá, ale nakoukla jsem jen ...
Re: Patchwork (30.12.2010 21:01) Patchwork je hodně drsná záležitost, jen kdyby ...
Neslané, nemastné
(withdrawn) (19.03.2009 23:47) 20.02.2010 15:33: Zpráva stažena autorem.
Re: Inspirace na dnesni zradlo (19.03.2009 15:05) Tak já dneska měla jenom topinku s ...
Design akademie
Re: Smrdí odpad, co s tím? (23.12.2008 20:10) Si piš, za pomoci holek z diskuze ...
Re: Smrdí odpad, co s tím? (23.12.2008 01:23) Simtě, tak hlavně kupte něco designového, jo?? ...
Květiny
Re: Co je tohle za rostlinu? (14.05.2010 23:39) Ano, je to Arisaema Fargesi. Mám informaci, ...
Re: KYTKY FOTKY (31.03.2010 20:01)
Vetřelci
Re: Vychytávky (20.02.2010 12:15) Sourozenecke kocarky:
(withdrawn) (20.02.2010 12:05) 20.02.2010 12:15: Zpráva stažena autorem.
Domácí fauna
Re: Sbíráme psy... (26.08.2009 21:07)
Re: Sbíráme kočky... :D (03.04.2009 21:57) Kvalitní diskuze pod clankem.
Dovolená, výlety
Re: Vyhlídka Vinohrady (07.05.2009 16:48) :D
Re: Vyhlídka Vinohrady (05.05.2009 13:39) Pokud Vás ještě dost neodradila reportáž a ...
Provozní a technické
Re: Sigi, prosím o pomoc ! (13.03.2010 18:45) Furt nic.
Re: Sigi, prosím o pomoc ! (24.02.2010 21:33) Díky moc, mám. Znáš to, jak to ...
|
Aktuální stránka: 1 z 2
Autor: yasmin (IP zapsáno)
Datum: 17.05.2006 13:26 Zajimaji me nazory ruznych lidi...Predstavte si, ze mate v blizkem okoli cloveka, ktery trpi nejakym dusevnim problemem (muze se jednat o cokoliv). Jak se chovate k takovemu cloveku? Odsuzujete? Hazite do skatulky blaznu? Nebo tolerujete, ale mate pocit, ze si vymysli, ze ma malo vule, ze se malo "snazi"? Zajimate se o jeho pocity? Jaky je rozdil mezi clovekem, ktery je napr. na vozicku a clovekem, ktery se potaci s neprestavajicimi depresemi?
Diky za vsechny nazory a hlavne za otevrenost,kazdy at si urci, zda chce promluvit a jak dalece.
Autor: Saturday (IP zapsáno)
Datum: 17.05.2006 13:38 Já to znám z blízka. Moje první vážná známost po roce našeho vztahu onemocněla dost vážnou duševní chorobou. Je to už přes 10 let - tehdy mladý perspektivní muž, oceněný na SŠ jako nejlepší maturant školy, přijatý na VŠ bez přijímaček, nekuřák abstinent, provozovatel kungfu.
Od té doby život v prdeli - plný invalidní důchod + nákladná dlouhodobá psychoanalýza a jiný. Kdybych to měla hodnotit dvěma slovy, tak je to TOTÁLNÍ BEZMOC. Toho nemocnýho, jeho nejbližších, kteří nemůžou prakticky nic dělat, nebo jen velmi velmi málo, někdy i jeho doktorů. Samozřejmě záleží, co za nemoc to je a jak se to projevuje. Někdy se asi dá bojovat stejně dobře jako s nemocí fyzickou, ale ani to nedokáže každý. A někdy to, už z charakteru toho onemocnění, prostě nejde ani zkusit.
Autor: Saturday (IP zapsáno)
Datum: 17.05.2006 14:01 Jo, ještě takový praktický dodatek - k tomu porovnání s někým, kdo má fyzické onemocnění.
Než se mu to stalo, měl jít na vojnu a dostal odklad kvůli vejšce. Když tam z důvodu nemoci přestal chodit, nějaká komise ho zkoumala jestli nesimuluje. Nakonec mu dali oranžovou knížku (to je jako modrá, ale pro někoho, kdo už byl předtím shlédán způsobilým na vojnu jít) - ale nechovali se k němu dobře, přistupovali k němu jako k simulantovi a měli dost neadekvátní řeči - podle mě takový, jaký by si lékař neměl dovolit. Už si to přesně nepamatuju, ale přišlo mi to tehdy hrozný. Druhá věc je ten invalidní důchod - tam se taky chodí na "přezkoušení" a taky ho občas prudí. (Přičemž ta výše zmiňovaná léčba je pro pacienta dost nákladná). Ale pravda je, že se u nás staly i případy, kdy posudková komise vzala plný důchod lidem, který třeba maj jen jednu ruku, takže to bude problém obecně. Každopádně tato onemocnění se prokazjí výrazně hůř - a to samozřejmě i v případě, kdy máte stavy, že nemůžete dělat nic - třeba zavázat si tkaničky u bot - protože se to okamžitě zvrhne třeba v nutkavý opakovaný konání na několik hodin nebo tak. Ale jak to vysvětlíte nějaký komisi? Můj pocit je, že se k duševně nemocným přistupuje jako k simulantům a oni musí dokazovat, že tomu tak není. (A to samý budou určitě mít např. lidi s únavovým syndromem atd).
Autor: Elka (IP zapsáno)
Datum: 17.05.2006 15:06 Yasmin, mám kamarádku, pěknou ženskou s dvěma dospělýma dětma, z kterých může mít jen radost. Má manžela, který se nevymyká lepšímu průměru, jsou velice dobře ekonomicky zajištění, zkrátka z venku ani zevnitř žádný problém. Trpí ale již několik let silnými depresemi, které nejsou jenom "blbá nálada" kterou nazývá depresí laik, ale opravdovou s problémy s dýcháním, křečema a pod. Léčí se už asi 3 roky, nejsem si jistá jestli správným způsobem, natolik tomu nerozumím, ale snažím se jí pomáhat tím, že se spolu scházíme a bavíme se, potřebuje prostě rozptýlit. Teď se to už u ní konečně začalo zlepšovat. Důvod ví, nechci ho tu psát, nemá to nic společného s jejím životem v posledních letech, je to něco, co vyplulo napovrch z minulosti.
Další, koho s depresí znám, je dceřina bývalá spolužačka. Šikovná, chytrá holka, bez problémů, studovala VŠ, cestovala, má svůj byt a bumho! Před státnicema se složila a je z ní raneček nervů, který některé dny není schopen vůbec nic dělat. Tu zase rozptyluje dcera. Těmitodvěma případy jsem ti jen chtěla ukázat, že jaékoliv duševní onemocnění může postihnout každou věkovou i sociální skupinu lidí, zcela bezproblémových, kterým se najednou vynoří něco z minulosti, nebo nezvládnou najednou tlak povinností, které si na seebe často dobrovolně berou. Lidé s duševní nemocí snad ještě více než s fyzickou potřebují být pochopení od svého okolí, protože tyto nemoci se (i když i za pomocí prášků) nedají vyléčit operací nebo zábalem, ale jenom správně nastavených okolním prostředím.
Autor: Scrabble (IP zapsáno)
Datum: 17.05.2006 17:02 Popíšu osobně.Dnes se tomu člověk směje a žertuje o tom,ale je to peklo.Nikdo nic nedokáže zcela pochopit,pokud to sám neprožije.A o tomto to platí dvojnásob
Autor: (withdrawn) (IP zapsáno)
Datum: 17.05.2006 17:08 29.11.2008 21:35: Zpráva stažena na přání autora.
Autor: yasmin (IP zapsáno)
Datum: 18.05.2006 10:42 cau holky, moc diky za vase prispevky, moc me to posiluje. Ono je to fakt tezke a nekdy tak nespravedlive( ale co je spravedlive), mrzaka po fyzicke strance vsiochni lituji, soucitene se otaceji a nekdo kdo se navrch smeje ale uvnitr hnije je pro ostatni simulant, clovek ktery "nema vuli" atd. Jo, souhlas, ze kdo si neco takoveho neprozije osobne, nemuze se tak dobre vcitit. Clovek to ani nechce, snad jen pochopeni...
Autor: Tamy1 (IP zapsáno)
Datum: 18.05.2006 11:13 Yasmin, mám docela čerstvou a krutou zkušenost z rodiny. Můj 22-letý syn přerušil VŠ, mně se zdálo, že bezdůvodně, ani on mi to neuměl vysvětlit, snad jen tím, že ho to přestalo bavit, že to nemá smysl atd. Pak začal pracovat, byl pořád skleslý, hubnul, bolela ho záda a měl dost velké zdravotní problémy. Byl na všech možných vyšetřeních, ale nic se nenašlo. Zhubnul asi 10 kg během tří měsíců. Našel si slečnu, a tak jsem myslela, že se všechno časem zlepší. Jenom mě štvalo, že je takový apatický, z ničeho se neraduje, připadal mi pořád takový "chcíplý" a brala jsem to jako lenost a pohodlnost. V únoru jsem odjela na pár dní do Prahy a on se pokusil o sebevraždu. Prostě z ničeho nic, bez jakéhokoliv varování. Naštěstí to dopadlo dobře a díky tomu se zjistilo, že trpí akutní těžkou depresí. Bere antidepresiva, absolvoval terapii a dá se říci, že je na tom čím dál líp. Ale bylo to strašné období a já se o něj stále hrozně bojím, i když to nedávám znát. Mojí kamarádce se zřejmě z těchto důvodů zastřelil syn, kterému bylo 23.
Autor: Angela (IP zapsáno)
Datum: 18.05.2006 11:15 V souvislosti s timto tematem mne napada otazka: cim se ty deprese spusti, z jakeho duvodu?? Je nejaky duvod?
Autor: Saturday (IP zapsáno)
Datum: 18.05.2006 11:17 Angela napsal(a):
------------------------------------------------------- > V souvislosti s timto tematem mne napada otazka: > cim se ty deprese spusti, z jakeho duvodu?? Je > nejaky duvod? To se často neví. Navíc třeba v tom "mém" případě byly taky deprese, ale jen jako průvodní jev jiný nemoci, ne jako hlavní onemocnění. Ta "hlavní" nemoc se nastartovala asi zvýšeným stresem na VŠ, to byl zřejmě spouštěč. Ale ne příčina. Ta mohla být v prenatálním stádiu, při porodu nebo třeba kdykoli v dětství, to se asi nikdo nedoví.
Autor: Paw (IP zapsáno)
Datum: 18.05.2006 11:23 Můj kamarád má maniodepresi. Nechci srovnávat, ale je to snad ještě horší. Kdo ho nezná, tak nepochopí, proč z toho veselýho, upovídanýho, společenskýho kluka je najednou někdo, kdo se chová jak idiot. Omlouvám se za to slovo, já vím, že za to nemůže, ale tohle je běžná reakce lidí, kteří neví o co jde. Prostě změna nálad, jak na houpačce. Dělali jsme spolu vejšku, ke státnicím šel o den dřív než já a zatímco já už dávno studuju další školu, on tuhle pořád nemá, prostě to nezvládá. Letos má poslední pokus.
Blbý je, že u něj začíná převažovat ta deprese. Nic ho nebaví, na školu kašle, dlouho nemohl sehnat práci - stylem - vždycky se pro něco nadchnul - dealer něčeho - super chodí k lidem, k ředitelům, starostům...děsný nadšení. Za měsíc - je to na hovno, všechno blbě (tohle asi zažije hodně dealerů, ale u něj je to extrém). Teď má práci, takže je v práci, pak jde domů, už ani nesportuje, nebaví ho to (předtím byl pořád někde v luftě), strašně přibral (býval to krásnej kluk, teď o sebe vůbec nedbá a je tlustej), je to i těma práškama co bere, doma kouká na televizi, holku taky nemá (a kolik jich míval). chudák jeho mamka, znám jí docela dobře a ona se trápí a neví, co má dělat. On je úplně bez života, prostě hrůza. Nejhorší je, když to vidíte, všechno teoreticky víte,ale nedokážete nějak pomoc. To je fakt beznaděj.
Autor: Saryk (IP zapsáno)
Datum: 18.05.2006 11:31 Takže bohužel s tím mám taky osobní zkušenost.
Moje sestra se sesypala během VŠ studia, je to asi 13 let. Nebylo to nic výrazného, prostě postupně "lenivěla", byla pořád "unavená", atd. Chodila (a ještě asi chodí) ke cvokaři, brala (bere) léky. Ale je fakt, že když jsem o tom přemýšlela zpětně, celý život byla tak trochu "jiná" - do kolektivu nikdy nezapadala, byla přecitlivělá, povznesená nad lidi, co VŠ a nedejbože ani SŠ!!! nemají. Myslím, že se s ní pořád ponese to, že tu VŠ nikdy nedokončila. Doufám, že už se o to ani nepokouší, ale nevím. Mluvím s ní tak 2x do roka 
Resumé z její "léčby" je to, že za všechno může rodina, ale ta se terapie nikdy nesměla zúčastnit, s jednou krávou psycholožkou jsem mluvila i já, vyloženě si nepřála jakékoliv vměšování. Pro naši rodinu už to po těch letech není tak stresující, ale ona podle mě nikdy nebude schopná normálně fungovat, vdát se (zcela kriticky přiznávám, že nevidím důvod, proč by si ji někdo bral), mít děti.... A má už pomalu nejvyšší čas.
Autor: Elka (IP zapsáno)
Datum: 18.05.2006 11:56 Psala jsem tu o mé kamarádce, která trpí depresí. Chodí samozřejmě na psychiatrii, sama i na kolektivní terapii a řekla mi jednu zajímavou věc, u 80% lidí, kteří s ní tam chodí, je důvodem deprese jejich rodina, hlavně rodiče. Vynoří se to klidně i až za hromadu let (jako u ní). Někteří rodiče fakt děti přímo ničí. Další důležitá věc prý je odhalit nemoc a nastoupit léčbu co nejdříve. I dobrá léčba prý trvá tak dlouho, jak dlouho trvaly příznaky nemoci. Také je deprese,bohužel, dědičná a prý to bude jedna z nejrozšířenějších nemocí v tomto století.
Není to sice nic povzbuzujícího, ale když se o ní bude hodně vědět - lidé se nebudou stydět chodit ke "cvokaři", určitě se s ní bude bojovat lépe.
Autor: Angela (IP zapsáno)
Datum: 18.05.2006 12:11 Můžete mi obecně popsat depresi??
Ja myslim, že depresi trpi čas od času každy,ne?
Autor: Tamy1 (IP zapsáno)
Datum: 18.05.2006 12:16 Angelo, ta deprese, myslím opravdová, se projevuje trochu jinak. Je to hlavně únava, hubnutí, malátnost, nezájem o činnosti, které Tě bavily, nezájem o sex, fyzické bolesti, třeba záda, těch projevů je hodně. Na stránkách, které se tímto tématem zabývají, se dají najít testy, které Ti mohou napovědět, jestli se fakt jedná o depresi. V podstatě by se podle lékařů mělo jednat o nedostatek serotoninu.
Autor: pejsek (IP zapsáno)
Datum: 18.05.2006 12:18 Angelo, nejsem na tohle odborník, ale vím, že to, co většina lidí považuje za depresi, opravdová deprese není. Deprese se projevuje třeba tím, že 14 dní sedíš doma špinavá, neučesaná, všude kupa nepořádku a ty nemůžeš nic dělat. Prostě ti nejde se zvedout a jít uklidit. Nevidíš pro to důvod. Takhle mi to popisovala moje teta, deprese mívá
Autor: HaF (IP zapsáno)
Datum: 18.05.2006 12:40 Známá je v invalidním důchodu. Podle jejiho vyprávění nastoupila do práce a chtěla být vzorný pracovník a vzorná matka a vzorná hospodyně,myslím, že je za tím hlavně jak říká Elka touha po uznání od rodičů, které jí chybělo.Nakonec se s toho sesypala. Chodí k psychiatrovi, už jsem jí párkrát zažila rozloženou před a po návštěvě matky, tak jsem se jí ptala, jestli to zkusila probrat s psychiatrem. Toho prý zajímá jen to, jestli má dost prášků a sestro zavolejte dalšího. Jinak si nemyslím, že by se lidi (ti bez diagnozy)dívali přes prsty, jen neví,tak je pro ně jednodušší neangažovat se.
Autor: Angela (IP zapsáno)
Datum: 18.05.2006 12:48 HaF: priznam se, ze nevim, jak se chovat k takovemuto cloveku, tak abych mu nejak neublizila nebo se ho nedotkla..
Toho psychiatra bych vymenila a matku vyrazila a nesmela by pachnout pres prah..
Autor: HaF (IP zapsáno)
Datum: 18.05.2006 13:28 Angelo, to je právě to, co jsem chtěla říct, že lidi nechtějí ublížit.Já po škole nastoupila do podniku, jehož součástí byly chráněné dílny. Zezačátku jsem nevěděla, jak se mám chovat,ještě po padla jsem to pitvala doma, v oku slza, chvějící se duše. Pak jsem se začala chovat normálně. A dneska si pamatuju jen to k zasmání. Mimochodem, není ustláno, u počítače druhý neumytý hrnek od kafe, doklady místo v šanonu vedle,ale testy si raděj dělat nebudu. Já o čem nevím, to nemám.
Autor: Saryk (IP zapsáno)
Datum: 18.05.2006 15:07 Hele, jak, že za všechno může rodina? Já jsem sice o 2,5 roku mladší, ale vychovávali nás podobně - nikdo nekladl nepřiměřené požadavky, nebil nás do bezvědomí, nic... Snad je že byla máti poměrně dost v práci a starala se hodně babička... No a já depresemi, myslím tu diagnózu, netrpím (ťuk ťuk ťuk  )
Tak jak to, že na jedné holce nechá rodina šrám a na druhé ne? K tomu musí být nějaký vrozený sklon, k těm depresím, že jo?
Autor: Elka (IP zapsáno)
Datum: 18.05.2006 15:17 Saryku, myslím si určitě, že každé dítě v rodině je jiné. Vidím to doma. Každé z nich prožívá své problémy jinak.
Moje kamarádka byla v dětství nejstarší ze 4 dětí, ostatní jsou O.K. Ona si celý život nesla v sobě zasunuté určité vzpomínky a křivdy a v dospělosti, kdy se ještě začali její rodiče chovat určitým způsobem, to propuklo. Byl to u ní velký pocit zodpovědnosti za rodinu, která už dávno rodinou nebyla a "vina" za to, co se tam teď děje. Nechci psát podrobnosti, chápeš. Kamarádka mé dcery - u ní je to asi dědičné a spouštěč byla ta nejistota před státnicema, které stále oddalovala.
Autor: yasmin (IP zapsáno)
Datum: 18.05.2006 15:57 diky za dalsi zajimave pribehy.
Jinak Angelo, ono je to tak, ze kazdy nekdy v zivote prozije nejake ty "deprese", ale deprese jako nemoc a diagnoza je neco, co trva strasne dlouho, vetsina tech rpiznaku je, ze bud neji, nebo naopak se prejida, neni schopen cokoliv udelat, proste to nejde atd...praveze nikdo nemusi tusit, ze je to az tak vazne, az se stane neco, jak psala Tamy. A proto bych byla rada, kdyby v techto vecech byla vetsi osveta, aby se lide s problemy duse nehazely do jednoho pytle a nemuseli se stydet za jakousi nalepku.. Priciny dusevnich nemoci jsou ruzne, vetsinou je to shluk nekolika udalosti, nekde jsou i geneticke dispozice a dulezity je spoustec, tzn vetsi mnozstvi stresu jakehokoliv puvodu, kdy se nemoc opravdu projevi se vsim vsudy. Nejde generalizovat, ze jde jen o nejake problemy z detstvi, je to dost dulezite, ale je spousta faktoru v zivote, ktere se nabaluji...Nekdo je treba citlivejsi, krehci, je toho hrozne moc.. Jak psala PAw o maniodepresi, nemyslim si, ze je neco horsi..ono se nam to navenek muze tak zdat, protoze nekdo treba trpi "potichu", na nekom se nemoc projevi ve zmenach chovani..nelze to pausalizovat...
Autor: Scrabble (IP zapsáno)
Datum: 18.05.2006 16:23 U mně to je kombinace dědičnosti,stresu a vlivu v dětství.Bratr je v pohodě 
Autor: yasmin (IP zapsáno)
Datum: 18.05.2006 16:37 Scrabble: u me je to taky vsechno se vsim, akorat nejde o depresi 
Aktuální stránka: 1 z 2
|
|
Bohužel, do tohoto fóra mohou přispívat pouze přihlášení návštěvníci.
|